Obrovské pracovní vytížení, frmol kolem štěňátek a opět omezený pořístup k internetu nesou hlavní podíl na zanedbané aktualizaci našich stránek. V několika bodech tedy to nejzásadnější:
- 12.5.2012 Klubová výstava KCHČSV v Jevišovicích – Freya Sotis V1, CAJC, BOJ (třída mladých)
- 26.5.2012 MVP Nord Bohemia Canis Litoměřice – Clif Sotis – V2, res.CAC (tř. otevřená), Freya Sotis – V2 (tř. mladých), Clif + Freya – 3. místo Nejlepší pár
- konec května a začátek června – štěňátka G Sotis se postupně rozjela do svých nových domovů, u nás ve Zdibech zůstal jen poslední „budulínek“ Griff, kterého zatím ještě u nás určitě chvilku necháme
Klubová výstava byla ve znamení Ledových mužů – počasí bylo celý den ubrečené a zima byla jako v „morně“. Celou výstavu jsem se snažila nafotit, takže s Niuškou (Freyou) jsme poctivě mokly u kruhu, což se dvakrát pozitivně nepodepsalo na mém zdraví. Třída mladých fen byla druhá nejobsazenější celé výstavy (celkem 10 zvířat), konkurence tedy byla obrovská a samozřejmě rovněž krásná. Paní rozhodčí Nováková si posuzování užívala – vítezství bylo z mé strany vykoupeno potem a téměř i krví 🙂 Běhalo se hodně a dlouho a já už ani nevěřila, že u toho nevypustím duši…
Sestřičce Freye přijel z Brna fandit bráška Flash – milý a sympatický psí kluk, který svou povahou dělá páníčkopvi jen radost (velká škoda, že mě jako chovatelce nedělá moc velkou radost nesestouplým varletem ;( ). Z příbuzenstva pak bylo možno přímo v kruhu vidět syna po Cairovi – Baziliška Mrazivé ticho (V3 – mezitřída), vnuk naší Felon – Bady Grey Střípek snů (V3 – tř. vítězů) a prapravnučku naší Felon – Bora Diamont Tichý stín (VN2 – dorost).
Přihlášku na litoměřickou výstavu jsem naopak na poslední chvíli téměř proklínala – doma přestěhovaná štěňátka z Benátek a já uštvaná pracovním maratónem a různými návštěvami, kterých je kolem štěňat vždy přehršel. Před výstavou jsem spala sotva pár hodin a ráno mě ještě naši dárečkové neopoměli překvapit, když se vykoupali ve zpola napuštěném zahradním jezírku a následně „předvýstaní úpravu“ završili hrabáním děr. Po hodinové raní směně u štěňat mi pohled těsně před odjezdem na dva Canis nigripes* navodil lehce infarktovou situaci… (jo, to je tak, když mají hafani k venčení k dispozici zahradu s vlastním lesíkem a nestíhající majitel je tam ponechá vlastnímu osudu – dobře mi tak!)
Na výstavu jsem navíc jela sama (Martin hlídal drobotinu), tedy jsem očekávala katastrofální scénaře i na výstavišti (kombinace dvou „Radovanů“, kteří mají dohromady nejen pořádnou váhu, ale i páru a navíc srší nadšením z každého, kdo jim projeví sebemenší náklonnost, mě nenechávala na pochybách, že si tu výstavu rozhodně užiju). Naštěstí mi pomohla hodně Daniela (čímž jí moc děkuj 🙂 ), a tak jsem minimálně vystavení Clifa i Frey zvládla bez vážných karambolů. Další dilema pak nastalo u závěrečných souteží, kdy jsem se znova proklínala, že se se dvěma střelenci hlásím do souteže párů. Niuška hned při nástupu samozřejmě nezklamala a musela se Clifovi zahryznout do krku. Následně se ale přeci jen umoudřila začala se chovat důstojněji, což nám (pro mě) zcela nečekaně vyneslo krásné 3. místo! (Ještě moc velké díky za podporu od Jiřky a Terezky, které mi pomohly s vodítky – když je člověk na výstavě sám se 2 psy, není to opravdu jednoduché).
Když Desire začala své potomstvo odstavovat, postupně jsem štěňata především z důvodu správné socializace převezla k nám do Zdib. Úžasnou tetičkou se ukázala naše Niovy (Freya) – ze štěňátek byla doslova u vytržení a kdyby ji člověk trochu nebrzdil, snad by je umuchlala samou láskou. Felča s Arinkou samozřejmě dětičky také zevrubně prozkoumaly, ale jelikož nebyly z jejich smečky, nevěnovaly jim vážnější pozornost (asi nejzajímavější pro ně bylo jídlo, které se pro štěňata chystalo). Clif se jako typický chlap před štěňátky klidil do ústraní, sem tam je opatrně očichal, ale jakmile projevila snahu si velikého strejdu zblízka prohlédnout, okamžitě se se zabručením odporoučel pryč 🙂
Koncem května se štěňátka po Desire a Miovi začala rozjíždět do nových domovů. Tohle období je vždy těžké – snažím se ulehčit si ho přesvědčením, že jsem přece vybrala ty správné majitele…
Postupně z nových domovů už přicházejí fotografie a zprávy a já pevně doufám, že do budoucna zůstane jen u těch dobrých 🙂
