V sobotu 18.10. jsme ve velmi časných ranních hodinách nabrali kurz Brno – výstaviště na 17. Moravskoslezskou národní výstavu psů. Počasí mělo být pěkné, byť po ránu velmi chladné, posuzování pana Řehánka v Praze na podzim 2007 mělo podle mě také celkem hlavu a patu, ale přesto jsem hned na začátku cesty měla náladu pod psa. Možná jsem tušila… 🙂

První rozčarování přišlo se shlédnutím kruhu. Přestože některá plemena byla venku, pořadatel nacpal československé vlčáky klasicky do haly. To by mi až tak nevadilo, nebýt skelně hladkého povrchu dlaždic podlahy!

Občas mám pocit, že pořadatelé v životě neviděli žádného psa v reálu, natož aby si dokázali představit, jak se velkému psovi běhá dokola na pár metrech čtverečních a ještě když to klouže…

Připravena na nejhorší (pády, smyky, či naražená kolena), snažila jsem se zachytit pár snímků, než přijdeme s Desire na řadu (mimochodem fotit se také nedalo, protože náš kruh byl přesně proti obrovské prosklené stěně, do  které pražilo slunce).
Výroky pana Řehánka jsem tedy měla z první ruky a mé rozpaky z našeho výstavního výletu stále nabývaly na intenzitě.
Nemohla jsem do určité chvíle (a ne jen já) za boha přijít na to, co že se panu rozhodčímu vlastně líbí. Každopádně se v naší třídě ukázalo, co se panu rozhodčímu "nelíbí". Po té, co Desiře vytkl volný spodní pysk, širokou a zároveň nedodělanou hlavu, kulaté oko, široko nasazené ucho, velké předhrudí, příliš klenuté prsty a měkké nadprstí v pohybu, jsem se musela posuzování pana rozhodčího už pouze usmívat. Samozřejmě jsme obdržely známku velmi dobrá 🙂 Stejně, jako Dayenka, která se ten den předvedla opravdu pěkně – v pohybu to bylo moc hezké, ve statice trošinku zlobila, ale přesto její předvedení rozhodně patřilo k tomu lepšímu, co se ten den dalo v kruhu ČSV vidět. Ani u ní jsem známku VD nepochopila…
Osobně se známkou velmi dobrá problém nemám – žádný pes není dokonalý a na každém se dá něco najít. Jen je třeba hledat to, co psovi opravdu vytknout lze, ne nesmysly, kterými si rozhodčí potřebuje zdůvodnit svůj výrok 🙂

Zbytek posuzování už raději nebudu komentovat – celkové výsledky jsou výmluvné dostatečně (a zde jsou i nějaké fotky – i když nevalné kvality).

Tedy výstava to byla – lidově řečeno – za všechny prachy (včetně 180,- Kč za parkování – uf!) a já jsem byla upřímně ráda, že to letos byla výstavka poslední. Celkem s chutí si teď chvíli odpočinu. Na druhou stranu jsem zase viděla naši Dayenku, udělala si pár podzimních fotek a také jsem skoukla dvanáctidenní puclíky E z Údolí ticha (pěkní kluci). No a hlavně že jsme nezmokli 🙂