V necelé polovině prázdnin jsem plánovala Gandalfa (Gacrux Sonata Carpathica) a Moju (Gomeisa Sonata Carpathica) předvést na první velké výstavě. Boleslav máme s ohledem na aktuální celkovou dostupnost výstav „za rohem“ a výstaviště tam mám ráda. Doprovod nám tentokrát dělala kolegyně z práce a společně jsme svědomitě  Gandalfa s Mojou na nové složení výpravy připravovaly.

Rozkoukání se na výstavišti tentokrát proběhlo nesrovnatelně rychleji než na červnové krajské výstavě a po první čtvrthodině se oba dva psí dorostenci po výstavišti pohybovali se samozřejmou nevšímavostí ke všemu a všem. Trošku horší to bylo u kruhu, kde jsme v jednu chvíli až příliš zkoušely Mojinu trpělivost, a ta začala hlasitě protestovat, že se s Gandalfem vybavuji opodál se starými známými. Samotné předvedení proběhlo obdobně jako v Benátkách n. J. – Moja poměrně pěkně spolupracovala, ale Gandalf si sem tam stavěl hlavu. Každopádně Eva zvládla svého aktuálního svěřence při čekání u kruhu pokaždé dobře zabavit, a tak naše jistá výstavní neukázněnost pramenila spíš ze štěněcí rozjívenosti.

Rozhodčí Petr Řehánek (CZ) oběma napsal pochvalné posudky a zadal známku VN1. Já u pana rozhodčího pro změnu ocenila velmi příjemné vystupování a trpělivý přístup ke štěňatům. Podobně příjemnou atmosféru v kruhu dokázala navodit i paní Renata Cepková v Benátkách n. J. Do závěrečných soutěží o Nejlepší dorost výstavy pan rozhodčí poslal Gandalfa a nám v tu chvíli zbývalo spousta času na drobné nákupy, občerstvení a důkladnou prohlídku výstaviště.

Mlaďoši se chovali po celou dobu vzorně (pravděpodobně i umoření vedrem), a tak jsem, ukolébána jejich andílkovským projevem, udělala fatální chybu.
Nechtěla jsem Evu s Mojou „odložit“ u auta, protože s zdálo, že Gandalfovo promenádování před zraky rozhodčích už zvládá bez protestů. Moja si ovšem počkala, aby bratrovi mohla osladit všechny nespravedlnosti nastřádané už od přechozí výstavy, a v momentě, kdy jsem s ním vstoupila do přípravného kruhu, začala hlasitě kvílet. Udržet Gana v ten moment v jakémkoli režimu spolupráce bylo zhola nemožné. Oběhli jsme si tedy spolu symbolicky slavnostní kolečko a jak jsme rychle vběhli dovnitř, opět jsme ho rychle opustili. Inu poučení pro příště.

Kromě strašlivého vedra byl jinak celý výstavní výlet skvělý a já zase měla nad čím přemýšlet, kde všude máme ještě rezervy.