Neskutečné, jak ten necelý rok utekl! Naši smraďánci, jak jim láskyplně říkám, Gacrux (Gandalf) a Gomeisa Sonata Carpathica (Moja) oslavili dnes své první narozeniny. A abychom nejen jim, ale i sobě trošku vykompenzovali výstavní rumraj a nepohodlí, zajeli jsme si vyčistit hlavy do Krkonoš. Počasí sice nebylo úplně ideální, ale v jednom bodě jsme se přece jen dostali na hranici inverze a nad námi se otevřelo šmolkově zbarvené nebe. Sněhu bylo tak akorát, takže celý výlet zvládl i dědoušek Axík (Griff Sotis).

Gandalf a Moja jsou aktuálně puberťáci se vším, co k tomu patří. Umí být svéhlaví, neposední, živelní a destruktivní. Na druhou stranu jsou čím dál tím mazlivější a jsou-li unavení z procházky nebo ze cvičáku, dokáží být doma neuvěřitelně sladcí. Nejúžasnější na nich je, jak neustále překypují radostí ze života. Je to nádherně nakažlivé.

Bydlení na vesnici má své jednoznačné výhody, co se ale týká socializace psů, má také svá úskalí nebo spíš nedostatky. Za větším ruchem musíme jezdit do města. Naštěstí je safari park ve Dvoře Králové poměrně ideální místo, kde lze potkat nejrůznější podněty a situace. Ale ani s jednou zoo si nelze vystačit donekonečna, a tak mě potřeba kvalitně socializovat dva sourozence naráz (nebudu lhát, je to oříšek!) přivedla na výstavy. Jak se ukázalo, krok to byl rozhodně správným směrem (tolik psů naráz si prostě nikde nenasimulujete), ale ne úplně dostačující. Dva vesničtí rozjívenci ještě zjevně potřebovali nějakou další pravidelnou činnost, která by je pomohla mezi psy umravnit. Čímž mě výstavy paradoxně přivedly zpátky na cvičák. Kruh se uzavřel. Původně jsem se totiž výcviku už věnovat nechtěla. Měla jsem v úmyslu cvičák navštěvovat spíše symbolicky, aby se Gan a Moja seznámili časem s figurantem, sem tam je někdo zkusil změřit a v budoucnu pomohl připravit na bonitaci. Hledání vhodného cvičáku nás ale přivedlo do úplně čerstvě vzniklé ZKO Lázně Bělohrad, kde mě přístup k práci se psem tak nadchl, že mě to celé zase znova chytlo! Celá cvičáková anabáze má pro pamětníky ještě ten úžasný podtext, že naše ZKO se nachází na louce jen kousek od kempu, kde se dříve pořádaly tradiční letní výcvikové tábory i další klubové akce pro ČSV. Jak jsem zmínila výše, kruh se uzavřel…

Mojenko a Ganýsku, přejeme vám, abyste nám tu vaši nakažlivou radost ze života mohli rozdávat ještě spoustu a spoustu let!