Střihnout si trojvýstavu byla velká výzva a také trochu pošetilost, jak se posléze ukázalo. Tedy pošetilost ve smyslu každodenního pendlování mezi výstavištěm a domovem. Ale o tom později.

Počáteční dilema, koho ze dvou mladých výtržníků hlásit a koho vzít jen na socializační výlet, postupně vykrystalizovalo v Mojinu účast na celé výstavě a Gandalfovu přihlášku jen na sobotu a neděli. V kruhu byl do té doby vždy tím větším rebelem právě Gandalf, Moja obvykle poměrně pěkně spolupracovala. Člověk míní, puberta mění – na TrioCACIBU si ti dva své dosavadní role dokonale vyměnili a chvílemi rebelovala tentokrát Moja. Gandalf si naopak od mě zaslouží velkou pochvalu, zvlášť za nedělní předvedení, kdy opravdu pěkně běhal a dokázal být velmi trpělivý ve statice.

Celkově mě zarazila poměrně malá účast československých vlčáků na takto velké a dobře dostupné akci. V pátek 16, v sobotu 14 a v neděli 15 přihlášených ČSV. Počet všech psů byl ale úctyhodný a socializační účel tak byl naplněn vrchovatě. V pátek měli samozřejmě oba dva pubescenti  hned po vystoupení z auta potřebu dělat ramena na všechny čtyřnohé kolemjdoucí. Ale jako obvykle se po pár stech nachozených metrech uklidnili a přestali na cizí psy reagovat. Předpokládala jsem, že v sobotu budou i díky únavě z předchozího dne o něco klidnější, ale čévéčka umí vždy překvapit! Gandalf kout haly, kde byl po celé 3 dny výstavní kruh ČSV, přijal za vlastní teritorium a hlasitě se z něj snažil vypudit všechny psy, co mu na „jeho“ území vstupovali. Tedy skoro všechny. Uvědomila jsem si, že poměrně čitelně jel podle vzoru „sousedův pes“. Narušitele viděl v každém, kdo mu připomínal velikostí a srstí tibetskou dogu nebo německého ovčáka. Naopak během brouzdání po výstavišti byl naprosto uchvácen koliemi, šeltiemi a vrchol jeho sympatií sklidil nádherný lovecký pes trochu připomínající špringršpaněla, který se vedle nás usadil se svým majitelem v neděli. Do něj se mimochodem zakoukala i Moja a já musím uznat, že oba dva v tomto případě projevili excelentní vkus.

Co se týká samotného vystavování, máme před sebou s oběma darebáky ještě spoustu práce, ale pokroky jsou vidět. A to i navzdory tomu, že výstavami nežiju a tudíž výstavní dril nijak pravidelně nedrtíme. Naše psy se snažíme učit hlavně věci důležité pro běžné a pohodové soužití. A ona ta účast na výstavách do toho vhodně zapadá, žije-li člověk na vesnici a tudíž občas potřebuje navštívit nějaké opravdu rušné prostředí, kde po psovi vyžaduje konkrétní typ chování.

Trošku horší to bylo s mou tělesnou schránkou, která druhý výstavní den začala tvrdě stávkovat a já se jen modlila, abych ten den vůbec nějak přežila. Poučení pro příště – od určité vzdálenosti nikdy nejezdit denně tam a zpět 3 dny za sebou! Na to už prostě nemám věk…
Do nedělního rána (které pro mě začínalo ve 4 hodiny) se mi naštěstí podařilo nějak zkonsolidovat síly a celý ten výstavní maraton dotáhnout do zdárného konce. S ohledem na to, že na udělení titulů není nárok, i s ohledem na počet pátečních a nedělních známek VD, mohu s klidným svědomím naše výsledky z takto náročné akce považovat za úspěšné!

Pátek: Ladislav Frnčo (CZ) – Gomeisa Sonata Carpathica V1, CAC, CACIB-J (tř. mladých)
Sobota: Milan Plundra (CZ) – Gomeisa Sonata Carpathica V1, CAC, CACIB-J, Gacrux Sonata Carpathica – V2 (oba tř. mladých)
Neděle: Iveta Nováková (CZ) – Gomeisa Sonata Carpathica V1, CAC, CACIB-J, Gacrux Sonata Carpathica – V2 (oba tř. mladých)

Moja (Gomeisa) tímto splnila podmínky pro udělení titulu Český junior šampion, čímž si nadělila den předem krásný dárek k 1. narozeninám.